Takto to všechno začalo! S tím úzce souvisí historie města a hradu Hohnstein, krajina spojená s Labskými pískovci. Suroviny jako dřevo a kámen, ale také na vodu bohatá říční údolí a široké náhorní plošiny byly dobré podmínky pro osídlení. Navzdory členitému reliéfu byla oblast dobře vyvinutá. Až do současnosti leží městská a nedotčená příroda blízko sebe.

Hohnstein 1630, faksimile perokresby Wilhelma Dilicha (1571-1650)

Za svůj název a původ vděčí Hohnstein hradu na vysoké skále, o kterém se říká, že existoval před rokem 1241. Pravděpodobně tento hradní komplex byl postavený jako česká pohraniční pevnost markrabství Míšeň. Tato náhorní plošina strmě stoupající skály byla pro budovu hradu zvláštní výhodou. Oblast je volně stojící ze tří stran a nabízí vysoko nad údolím řeky dobrý výhled na Polenz , který v té době označoval hranici. První zmínky o dokumentu lze nalézt v roce 1317 jako Hoinstein a 1333 jako území panství Honsteinense. 1353 obdržela česká šlechtična Hinko I. Berka von der Dubá das castrum Hohensstayn jako léno českého krále Karla IV. (1316-1378), pozdějšího římsko-německého císaře. Erb českého šlechtického rodu – dvě překřížené dubové větve – nachází se v předposledním průchodu do horního nádvoří.

Skalnatá krajina a hrad, sépiová kresba Adriana Zingga, konec 18. století.

AMimo hradní opevnění se pravděpodobně usadili jako první psovodi a chovatelé psů, ale také lovci, sluhové, dřevorubci i zemědělci a dělníci. Informace a povinné práce od obyvatel okolních vesnic, zajistili obživu hradních pánů. V roce 1443 dostal Hohnstein do vlastnictví Saský Kurfursten Friedrich II. (1412-1464). Když vláda Wildensteinů v horním Saském Švýcarsku přešla v roce 1451 na Wettiny, objevila se hranice mezi Čechami a Saskem, která existuje dodnes.

V roce 1444 obdržel Hohnstein pravděpodobně městskou listinu, protože v roce 1445 jsou dokumenty zapsány dříve používanou němčinou. V listině jsou zapsány veškerá práva a povinnosti obyvatel. Hohnstein se stal rušným a řemeslným městem. Vápno se těžilo pod zemí na západním svahu Schanzenberg od roku 1522 a dále se zpracovávalo v peci. Od roku 1615 byly v Hohnstein povoleny dva krát do roka trhy ale trhy s látkami se mohly konat dokonce každý týden. Tkalcovský cech byl ve městě nejsilněji zastoupen v roce 1707. Dnešní radnice byla postavena v roce 1688 a lékárna na náměstí v roce 1721. Tyto obě budovy byly zachovány při ničivém požáru města v roce 1724. V následujícím roce 1725 začala přestavba zničeného městského kostela. Tato stavba podle plánů stavitele drážďanské Frauenkirche Georga Bähra (1666-1738) byla dokončena v roce 1728.

Mezitím zůstal hrad v rukou saského šlechtice. Hrad se nacházel v lesích bohatých na zvěř a v 16. a 17. století se využíval hlavně jako lovecký hrádek. Za tímto účelem byl dolní hrad (dnes dům 1) postaven v roce 1550 a v roce 1609 byla na okraji města postavená medvědí zahrada. Do roku 1861 byl hrad oficiálním sídlem i vězením a později byl používán jako státní polepšovna. Po ústavě Weimar republiky sloužil hrad jako pobočka budišínského vězení v letech 1919 až 1924. Od roku 1926 byl hrad využíván jako ubytovna pro mládež. Prázdninové letní tábory, kurzy, semináře a konference. V roce 1928 se tam nastěhoval loutkař Max Jacob (1888-1967) se svým divadelním souborem. Kromě prohlídek hrálo v letních měsících v Hohnstein loutkové divadlo. Na hradě byli také hosté mezinárodní delegace, přičemž v roce 1930 návštěva bengálského filozofa a básníka Rabíndranáth Thákur (1861-1941) byla velkou zvláštností. Již v březnu v roce 1933 měl být hrad po dobu 18 měsíců používán jako ochranný vazební tábor. Poté zařízení využívalo Hitlerova mládež od roku 1935 jako Reichsjugendherberge. Na začátku druhé světové války v roce 1939 sloužil jako vězeňský tábor pro polské a později i francouzské důstojníky.V roce 1941 byl důstojnický tábor uzavřen a na hrad byli internováni sovětští a jugoslávští váleční zajatci. Po skončení války v roce 1945 zde byli ubytováni uprchlíci, než se v roce 1949 znovu otevřela mládežnická ubytovna. Po roce 1990 zůstal hrad majetkem kraje a byla od roku 1996 pronajata společnosti Verein der Naturfreunde, která až do roku 2017 fungovala jako mládežnická ubytovna pro místo konání akcí. V roce 2018 převzalo správu hradu město Hohnstein.

Od konce 18. století rostl v Labských pískovcích turistický ruch. Již v roce 1807 byly otevřeny hostince na náměstí Hohnstein, později se tomu přizpůsobil i hotel na vysoké skále. V polovině 19. století do oblasti přicházelo stále více turistů. Pro zlepšení rozvoje cestovního ruchu byla v roce 1897 postavena Schwarzbachbahn – úzkokolejka, která vedla z Hohnstein do Kohlmühle s přípojem do Bad Schandau. Očekávaný vzestup se však neuskutečnil, takže tato společnost v roce 1951 bohužel zanikla.

Silničníh spojení s Hohnstein vzniklo na počátku 20. století. V letech 1919 až 1922 byla rekonstruována první silnice Wartbergstraße z Polenztal do Hocksteinschänke. Tato část se pak stala velkou atrakcí pro milovníky motorek. Spojení do Hohnstein po Mühlbergstrasse bylo nově postaveno v letech 1924 a 1925. V pěti ostrých zatáčkách a délce 940 metrů překonává silnice výškový rozdíl 110 metrů a vede až na náměstí do Hohnstein. Dne 30. května 1926 se na trase z údolí Polenztal k vyhlídce Hockstein uskutečnil první závod motocyklů, před očima 10 000 diváků. Druhý závod pak následoval 29. května 1927 a třetí v roce 1930. Další závody do výšek města Hohnstein se konaly 18. září 1932 a 10. září 1933. Tato trasa dlouha 10 kilometrů byla postavena v letech 1933 až 1939 a nazývala se německých okruhem. Poslední závod se konal 14. října 1951.

Obrázky a pohlednice pocházejí ze sbírky čestného občana Hohnsteina Eberharda Barthela.

Bývalý mlýn a hrad, přehled náčrtů od neznámého umělce kolem roku 1810

Hrad Hohnstein, Ernst Ferdinand Oehme (1797-1855), kolem roku 1827

Hrad Hohnstein, Johann Gottfried Jentzsch (1759-1826), kolem roku 1800